Novinky

Oldies but Goldies 5. Vladimír Padrůněk – klasik české baskytary

Vladimír Padrůněk se narodil 17. února 1952 v Praze. Od dětství jako citlivý chlapec, projevoval hudební nadání a tak jej rodiče nechali zapsat na LŠU, kde absolvoval první cyklus hry na housle. Nějaký čas zkoušel elektrickou kytaru, ale v r. 1966 objevil baskytaru, na kterou se začal intenzivně učit hrát. Hra na housle mu umožnila sbližování s tímto nástrojem, jinak ovšem prozkoumávání čtyřech strun a daných políček probíhalo intuitivním způsobem a hledáním, a zanedlouho se začala jeho píle potkávat s úspěchem.

Jako baskytarista se objevil ve skupině Colour Images, která doprovázela koncem šedesátých let rockandrollovou hvězdu Pavla Sedláčka, a jež prozkoumávala dobové progresivní platformy. V r. 1969 se stal Padrůněk členem skupiny Exit, v níž působil kytarista Luboš Andršt a kytarista Slávek Janda. Zde se Padrůněk setkává s elektrickou variantou blues, která se stala do jisté míry jeho určující hudební platformou. Skupina ovšem počátkem sedmdesátých let ukončila činnost, nejenom kvůli hudebníkům, ale také proto, že normalizační poměry husákovského režimu nastolily novou kulturní politiku a její kulturtrégři se rozhodli s rozvíjející se bigbítovou scénou skoncovat. Začalo dlouhé období restrikcí, šikanování a postupné likvidace skupin a zpěváků daného žánru.

Padrůněk profesionálem

Padrůněk nebyl typ se kterým by se dal úspěšně budovat socialismus a pochopil, že jediná činnost, které by se mohl věnovat, bude pozice profesionálního hudebníka. V těch neblahých časech se na něho trochu usmálo štěstí. Uznávaný jazzový klavírista a skladatel Martin Kratochvíl se v r. 1971 rozhodl po personálních změnách sestavit novou skupinu Jazz Q a protože hodlal zaměnit kontrabas za baskytaru, povšiml si talentovaného Padrůňka. Jeho baskytarové schopnosti jej překvapily a rozpoznal v něm rozvíjející se talent. Nabídl mu členství ve skupině. Padrůněk přijal a zde také obhájil profesionální licenci svobodného povolání. Mladý baskytarista nosil dlouhé vlasy, choval se spontánně a žil hudbou na tisíc procent. Hodiny dokázal cvičit na čtyři struny a vymýšlet zajímavé basové linky a neobvyklé postupy při hře. Podařilo se mu svou bigbítovou orientaci „ukrýt“ v oficiálně povoleném jazzu, i když Jazz Q používali většinou rockový nástrojový inventář a vedle improvizovaného jazzu hráli hlavně blues, kořeněný rockem.

Padrůněk se začal brzy projevovat i jako skladatel. S Jazz Q natočil v letech 1972 a 1973 alba „Pozorovatelna“ a „Symbiosis“. Jeho skladby Trifid, Pori 72, Ze tmy do světla zaujaly odborné kritiky i náročné posluchače a nezřídka se stávalo, že během koncertních vystoupení se vedle klávesisty Kratochvíla, anglické zpěvačky Joan Duggan a kytaristů Luboše Andršta a Františka Francla stával i on koncertní hvězdou aplaudovanou diváky. Padrůňka ovšem provázel temný stín minulosti politického charakteru. Jeho otec byl v r. 1968 tajemníkem ministra vnitra dubčekovské éry. Tato černá kaňka se stala nevymazatelnou a kádrově ničila Padrůňkovu uměleckou kariéru. Baskytarista byl tedy hudebně nevýjezdní a proto do zahraničí za něho odjížděl náhradník. Hudebník tím skrytě trpěl a protože byl povahově nezáludný a přímočarý v myšlení a jednání, nedovedl si počínání StB vysvětlit.

 Z Jazz Q nakonec odešel a v r. 1974 doplnil řady skupiny Energit, kterou formoval Luboš Andršt a dva členové legendárního Flamenga – bubeník Jaroslav „Erno“ Šedivý a zpěvák Ivan Khunt. Nechal si dovézt ze zahraničí dva velké reproboxy Marshall a posílil skupinu hrající bluesrock s náznaky soulu, ale i hardrocku. Po emigraci Šedivého a Khunta na Západ došlo k dalším personálním změnám a členem skupiny se stal Vladimír Mišík (zpěvák rozpadlé Formace). Když Andršt skupinu přeorientoval jazzovým směrem, Padrůněk a Mišík odešli, aby se na sklonku r. 1974 stali členy skupiny Etc… Padrůňkova hvězda v té době zářila, což potvrzují tehdejší nahrávky, mj. i jeho skvěle proaranžovaná skladba Touha a Mišíkovo album „Stříhali dohola malého chlapečka“ (1976). Společně s houslistou Janem Hrubým, kytaristou Petrem Pokorným a zejména s kytaristou Jiřím Jelínkem (Padrůněk prosadil Jelínkovo členství v Etc…) se dokázal sehrát do vynikající formy. Společně s Mišíkem a písničkáři Vladimírem Mertou a Petrem Kalandrou Padrůněk vystupoval i v akustickém projektu Čundrgrunt. Skupina Etc… se v těch dobách dala označit jako jedna z nejlepších rockových skupin na domácí scéně. Povahové založení Padrůňka a Jelínka oba svádělo nejen muzikantsky, ale i pocitově lidsky na jednu platformu. Vždycky spíše tíhnul k elektrické hudbě, kde mohl emocionálně vyjádřit mimořádné muzikantské schopnosti.Přijal i nabídku kytaristy, skladatele a aranžéra Oty Petřiny jako baskytarista na jeho sólovém projektu „Super-robot“, natáčeném v r. 1977…

 Na jaře r. 1978 akceptoval nabídku Martina Kratochvíla do Jazz Q. Díky Kratochvílově zahraničnímu věhlasu, Jazz Q mj. vystupovali v televizním studiu M, kde Padrůněk šokoval zjevem. Exceloval na albu „Hodokvas“ a v r. 1979 se podařil zázrak. Padrůněk vyjel s Jazz Q na zájezd do Itálie. Jako mnohý jiný hudebník měl i Padrůněk dost intimní vztah k alkoholu a  to přinášelo stále větší problémy. Už předtím se zvolna začal zhoršovat jeho psychický, ale i fyzický stav.

Odchod do rockového nebe

 Osmdesátá léta se pro něho stala noční můrou. Šikanování totalitním režimem neustávalo. V r. 1981 byl na nějaký čas baskytaristou Abraxasu Slávka Jandy. Netrvalo to ovšem dlouho. Od r. 1982 byl tři roky v péči lékařů. Jak hovořila daná zpráva, nikdy se nepotvrdilo, ale ani nevyvrátilo, že Padrůněk onemocněl roztroušenou sklerózou. Jeho zdravotní stav se bohužel příliš nelepšil. V r. 1986 kytarista a skladatel Martin Koubek přizval legendárního baskytaristu do nově formované hardrockové skupiny Dux (od r. 1985 Moby Dick). Padrůněk zůstal členem skupiny až do r. 1988, dále už nebylo možné jeho členství prodlužovat. Lidsky mimořádně cítící Koubek se stal pro Padrůňka téměř opatrovníkem, ale poté už všechny snahy byly marné. Ze zdravotních důvodů byl zařazen do invalidního důchodu. Rockovými příznivci byl vnímán v pražských hospodách jako figurka, které častokrát někdo zaplatil skleničku… 30. srpna 1991 odešel z tohoto světa, který se pro něho v posledních letech stal slzavým údolím.

Nevládnul nějakou speciální hráčskou technikou, ale jeho emocionální zvládnutí nástroje bylo nenapodobitelné a jeho přístup originální. Právem se zařadil mezi muzikantské legendy už za svého života.