Novinky

Kohouti pokřtili Vykřičeného muže

Liberečtí muzikanti přilákali na Rampu početný houf svých příznivců. V průběhu celého večera pivo teklo proudem, vládla dobrá nálada. KOHOUT PLAŠÍ SMRT rozhýbali sál hned, jak začali hrát, sami tak živí a vitální. Klasickou sestavu doplnila sympatická saxofonistka Kateřina, která neváhala vytáhnout i malou foukací harmoniku. Zazněly staré i nové písně, prodchnuté odkazem Františka Halase, jednoho z nejvýraznějších představitelů tzv. generace buřičů. Buřičství, to je to slovo, které si s Kohout plaší smrt spojuji. Hlasitá rázná dynamická hudba a texty, které se veselým až ironickým způsobem střetávají s každodenní realitou – to je to, čím na sebe Kohouti nemohou neupoutat pozornost. A tu na sebe strhli 100%. Jakmile začali hrát, vytvořil se slušný kotel jejich příznivců, kteří pařili ostošest. Skupina zahrála pár skladeb a pak na pódium pozvala Oldřicha Neumanna (přezdívaného Golda), baskytaristu Znouzectnosti, aby se zúčastnil nejdůležitějšího momentu večera - křtu desky. Vykřičený muž byl pokropen vodou z Nisy a za mohutného aplausu slavnostně vyhozen mezi diváky… Těžko se popisují chvíle, které se musí zažít, aby člověk pochopil jejich jedinečnost, a proto:

Deska byla slavnostně pokřtěna a tak se Kohouti chopili svých nástrojů a znovu rozpohybovali celý klub. Zdálo se, že čím více hrají, tím více energie v nich je. Pivo, punk a pogo – trefnější vystižení atmosféry bych hledala těžko.

Znouzectnost zahájila druhou půlku večera stejně razantně jako Kohout plaší smrt – rychlý rozjezd, publikum ani nestačilo vychladnout a znovu začalo pařit jak o život. Během následujících dvou hodin kapela poskytla svým fanouškům až téměř vyčerpávající průřez celou jejich tvorbou, zazněly pecky jako „Valíme hroudy“, „Jednou za tisíc let“, „Grimmové“ a spousta dalších.

Všechno má svůj čas. Když nadešel čas ukončit výborně probíhající večer, publikum si vytleskalo dvě krátké série přídavků, při kterých se nejaktivnější část publika spontánně skrčila na kolena, aby následně vyskočila co nejvýše. Byla to divoká tečka za energií tepajícím koncertem.

Romana Nedomová

Fotky: Jan Cabalka