Novinky

Progres 2 se „vrátili“ s Dialogem

Nejdříve několik historických souvislostí…

Nutno podotknout, že návrat legendárních Progress Organization po jejich rozchodu z ekonomických důvodů (1970), kdy původní kvartet působil ve skupinách Collegium Musicum, Atlantis a Skupině Aleše Sigmunda a Skupině Jana Sochora (doprovázející Marthu a Tenu Elefteriadu a Boba Frídla), ve druhé polovině sedmdesátých let málokdo očekával. Nicméně Pavel  Váně, Zdeněk Kluka a Pavel Pelc se rozhodli omladit členskou základnu a nabídli členství mladým talentovaným hudebníkům Miloši Morávkovi a Karlu Horkému a společně zainteresováni zájmem vrátit se na rockovou platformu se rozhodli korunovat svoje úsilí mimořádným uměleckým projektem, který na československé scéně neměl do té doby obdoby. Tak vznikla první československá rocková opera Dialog s vesmírem, která předběhla projekt Olympiku Prázdniny na Zemi (1979), který byl díky dobrým kontaktům v Supraphonu vydán v albové verzi dřív, než se rozhoupal váhavý Panton. Teprve na základě prokazatelných úspěchů a masového zájmu vyšel Dialog s vesmírem na jeho labelu až v r. 1980. Bohužel nikoliv v původně zamýšlené dvojalbové verzi, ale jako klasické album, později doplněné EP deskou a singlem.

Úspěšnost projektu, který schvalovací orgány přijímaly s určitými rozpaky, třebaže nakonec dostal zelenou, protože pro intelektuálně a politicky omezené kulturtrégry bývalého režimu, znamenal umělecký koncept v duchu science-fiction podle povídek na texty Oskara Mana obtížně spolknutelné sousto. Opět se potvrdila absurdita doby: na jedné straně byl projekt vyznamenán jako zajímavý nadčasový umělecký útvar a na druhé straně byla jeho prezentace v určitých částech republiky zakázána (!). Hledala se v něm zprofanovaná společenská angažovanost, obžaloba kapitalistického systému a na tenké hranici se pohybovala i symbolika křesťanství, jako bylo ukřižování a hrůzné výjevy válečných hrůz v mašinerii navíc přetechnizované odlidštěné společnosti… to všechno v ústřední postavě kosmonauta, který opouští planetu Zemi.

Premiéra projektu Dialog s vesmírem byla předvedena 27. února 1978 v Brně v Divadle na výstavišti a v nespočetném množství repríz byla po celé tehdejší republice pravidelně opakována až do r. 1981….

Když se v r. 1992 skupina Progres vrátila opět na hudební scénu, intenzita jejich koncertní činnosti se díky různým pracovním závazkům jednotlivých členů kapely snížila, ale jejich repertoár zůstával víceméně neměnným modelem.

Na základě zesíleného zájmu o comeback Dialogu s vesmírem v audiovizuální podobě  se kapela Progres rozhodla alespoň částečně scénicky připravit původní projekci uměleckého konceptu.

První část koncertu se nesla v duchu albových průřezů…

3. dubna se tedy „vrátil“ Dialog s vesmírem na pódium Semilassa v Brně, provázen zesíleným zájmem veřejnosti, který vyprodal celý sál.

Úvodní část koncertu Progres představili průřez z jejich bohaté albové produkce. Z alba Mozek (1984) zazněly skladby útočnější přímočarý rock Kdo je tam a funkově neobvyklá Čistý štít u firmy mít, poté  byly nabídnuty skladby z artrockového projektu Třetí kniha džunglí (1982) Svět džungle, To já se vracím, Čím je svět můj a Muž, který se podobá odvrácené straně Měsíce. Historický exkurz vracel repertoárový playlist k albu Mauglí (1978), z něhož zazněla hravá melodická píseň Mauglí, tak jako tklivá balada Osud a rockově dravější Štěstí. Nejstarším příspěvkem z prvního alba Barnodaj (1972) byla zařazena ke koncertní prezentaci známá skladba britských Cream – I Feel Free

Audiovizuální představení…

Poté byl připraven očekávaný úryvek z rockové opery Dialog s vesmírem. Napoprvé bohužel selhalo promítací zařízení v sále, což působilo jisté rozpaky, ale nakonec se vše v dobré obrátilo a Progres stejně jako před mnoha lety stojící na pódiu nad svými hlavami nechali promítat sugestivní filmové projekce, které za daných podmínek vytvořili známí brněnští výtvarníci spolupracující s Divadlem Na provázku (Boris Mysliveček, Václav Houf, Jan Dungel, Dušan Ždímal) stejně jako kameraman Karel Slach, kamarádi skupiny. Zaznělo prvních šest skladeb – V zajetí počítačů, Země 2555, legendární Píseň o jablku, jazzrockový Odlet, psychedelicky tajemná Planeta Hieronyma Bosche I a slavná hardrocková Planeta Hieronyma Bosche II. Odezva publika byla opravdu hektická a celé Semilasso zpívalo mnohé texty písní (již téměř zlidovělé) spolu s kapelou.

Osobní postřehy z koncertu…

Musím vyslovit jisté politování, že koncert Progres neměl na starost výtečný profesionální zvukař Vladimír Frgál, který se bohužel nedávno odebral do hudebního nebe. Ne, že by ozvučení koncertu bylo špatné, ale přesto jsem získal pocit (podobně jako jiní citlivější pozorovatelé), že zvukovému pojetí koncertu chyběla jistá vyváženost, což bylo v některých skladbách citelné.

Rovněž se přiznám, že trio doprovodné dechové sekce (což byl dobře zamýšlený osvěžující prvek) tak úplně nenaplnilo moje představy o řízných žestích se správně přiostřenými přiznávkami a případnými chorusy, jako jsem viděl na koncertě legendárního Jacka Bruce loni v Hradci Králové na Jazz Goes To Town…

Výtečně seřízený rytmický motor – bubeník Zdeněk Kluka (zdálo se mi, že tentokrát zpíval méně než obvykle, zato nezapomněl na nádherné sólo na zobcovou flétnu v mezihře skladby Píseň o jablku) a baskytarista Pavel Pelc prokázali hutný dynamický spodek, hráč na klávesové nástroje Roman Dragoun byl ve zpěvu opět emocionálně rozpoutaný živel a nejvýrazněji přesvědčovaly jeho komorní prezentace během koncertu, Pavel Váně střídal doprovodné party se sólovými kreacemi elektrické kytary, doplněné akustickou kytarou a jeho civilněji znějící hlasový potenciál byl na standardní úrovni a konečně kytarista Miloš Morávek nabídl svoje sólové party s drásajícím soundem i citlivě nasazovanými tóny s občasnou aplikací wah wah pedálu….

Úplný závěr koncertu patřil dnes už legendárnímu blues z prostředí Divadla Na provázku Tisíc malých cigaretek, čímž byl za hřmících davů koncert přiveden do závěru…..

Vzpomínky v souvislostech a neskromné přání…

Bylo docela příjemné připomenout si alespoň částečně opět v dobových kulisách legendární Dialog s vesmírem a vrátit tak alespoň na chvíli nezastavitelný čas do dobových souvislostí, třebaže jsem se těšil, že opět uvidím Pavla Pelce jako téměř nahého stylizovaného Ježíše Krista kráčet ve sněhových závějích blízko moravanských lánů s křížem na zádech (což v zadní filmové projekci bohužel nebylo použito…)

Při té příležitosti jsem si vzpomněl, že na natištěný letáček ke koncertu v oněch dávných časech bylo zaneseno doslova a do písmene... Stalin, zuřivě razítkující rozsudky smrti… Což bylo na svou dobu velmi odvážné a uniklo to přísné cenzuře (Gorbačovova perestrojka byla v té době ještě hodně daleko).

Dialog s vesmírem žije dál, ale přesto bych si přál, aby Progres pro svoje příznivce, kterých mají na Moravě, ve Slezsku, v Čechách a na Slovensku stále hodně, připravili ještě jedno nové řadové album. Myslím, si, že i přes pokročilý věk „bigbítových dědoušků“, mají stále ještě dostatek vitality, energie a muzikantských schopností… Tak, let´s go!