Novinky

Lidopop: Splněný sen jedné kapely

Lidopop očima svědků

Lidopop - to je nejlepší lepidlo na lidi. Přitom k tomu stačí tři dávky nadšení a odhodlání: Martin "Kudla" Kudlička (moderátor Rádia Beat), Luboš "Lubinho" Rašovský (ex Ultrazvuk...) a Libor "Mikeš" Mikoška (ex Narvan, Laputa...). Lidopopu předcházela kapela s názvem Ultrazvuk a roky dřiny ve zkušebně. Zatímco první nahrávky připomínaly malinko Kryštof a jakési rockové písničkářství, dneska při poslechu CD Nazdar hodiny můžeme poznat jasný rukopis. Ať už díky Kudlovu "stingovsku-sealovsku-nakřáplému" zpěvu nebo hravě lehkým kytarám Mikeše. Nejde přitom o nadšené teenagery. Všichni členové kapely by už dnes mohli právě od teenagerů klidně vysloužit přízvisko "fotři". Ale to je omyl. Kapela na desce i na pódiu přináší svěží vánek do českých hudebních vod plných pokusů o napodobeniny a "světovej zvuk". A v případě Lidopopu rozhodně platí heslo "Když se chce, tak to jde". Bylo potřeba mít ostřejší lokty, dostat se na masové akce brněnského pivovaru, neštítit se komerčních akcí, zaútočit na fanoušky hokeje a fotbalu... A na světě je velká fanouškovská základna a narvaný křest (podotýkám, že vstup nebyl zdarma). To znamená, že tato skupina má slušně našlápnuto, aby se rozlepila po celé republice. A zaslouží si to. Image, dobré fotky, klipy a reklamní obaly jsou až na druhém místě. V prvé řadě je to dobrá muzika. 

Překvapivý křest

Novou desku Lidopopu vydal Pavel Kopřiva (FT Records). Vsadím se "o padesát korun", že ani on nečekal, v jak náramný koncert se promění křest jedné z brněnských skupinek. Během vystoupení předkapely se klub zaplnil tak, jako když sem míří zaměstnanci IBM a "erasmáci" na večírek po půlnoci za tři pětky. V publiku nechyběly brněnské muzikantské hvězdy a legendy Emil Kopřiva (Futurum), Tom Jegr (Charlie The Bomber), Pavel Kopřiva (Folk Team), Jiří Štefl (Tibet) a jako hosté pak vystoupili Roman Dragoun a Jan Seidl (Futurum). Křestu se ujal navíc ještě Karel Abrahám, čímž se Lidopop drží sportovní tradice (minule jim křtil Ján Svorada). Kapela nastoupila ve svých Lidopop dresech a ultrazvukovou historii připomínala v pozadí bedna s logem lebky. Hned na začátek playlistu zařadili kluci píseň z nové desky Plán (poslechněte si ji na jejich webu). Hned druhý song pro změnu pobavil všechny, co aspoň trochu znají Mikeše osobně. I když tvrdí, že do "bab kámošů nedělá", tak se v písni "S tvojí ženou" poměrně vyjevil. :) Rozhodující je ale samozřejmě kytarový výkon. Ten je po mikešovsku vynikající. Jednoduché a čisté melodie, žádné sólové onanie. Celý Lidopop je báječně slepený, drží pohromadě a aspoň čtvrtina úspěchu je to, že jde ze všech obrovská radost. Luboš není žádný "kulhánek" a k tomu se zvládne kromě zpěvu u bubnování celou dobu smát. Navíc přidali i interakci s publikem při "Fotbalu", který začíná poslední dobou populární hláškou "No, tak určitě...". Gól tentokrát dávalo přímo publikum přímo decibely. A byl to takový rachot, že vsítilo několikrát. Zapomenout bychom neměli ani na "trenkové duo" zpěváků, kteří hostovali na desce. Doufám, že to byla sázka, jinak si myslím, že byla svlíkačka malinko zbytečná. Naopak velmi příjemná byla vsuvka s Romanem Dragounem a Honzou Seidlem (ten se vystřídal s Lubošem u Bonga). Závěr byl úžasný. Ruce nahoře, velký povyk a přídavek. Jen ty revivalové songy by mohly příště chybět.

Dospělá deska

U českých kapel mívám většinou problém s texty. Nepřestane mě asi vytáčet, když jsou stupidně hravé, zbytečně rýmované a o ničem. Kudla si na CD "Nazdar hodiny" dovoluje poměrně dost autobiografie. Třeba v sympatické rozmluvě s Bohem v písni "Holka", v "Synchronních citech" nebo "Immigrant songu". Nejde ale o prvoplánovitou poezii českých rockových písničkárů, spíš o ventilaci něčeho, co ho musí už dlouho štvát. Tudíž to s rozmyslem šlo ven. Pokud to ještě po letech, kdy Kudla hraje, jde, tak pořád zraje jako víno. Díky moderátorské praxi umí skvěle pracovat s hlasem a artikulací, takže mu rozumíte perfektně, dokáže měnit polohy i dynamiku a stejné to bylo na koncertě. Po ultrazvukových pokusech, které sice byly místy muzikantsky dokonalé, ale zaváněly umělou hmotou, se Lidopop vrací jakoby ke kořenům. Najednou to má šťávu, místy více kytar, trochu tvrdší postupy a méně robotismu. Rozhodně to byl dobrý krok. Příjemně působí změny žánrů i rytmů, kombinace zpěvu a mluveného slova, stadionových refrénů a intimního projevu na mikrofon. A jak to zní? Jako Lidopop. Místy můžete zavzpomínat na Narvan, místy na Rolling Stones, chvilku na Stinga, chvilku na současné kytarovky z britských ostrovů nebo na česky zpívající kapely z devadesátých let... Ale už jsou to oni. Lidopop dospěl. 

Webovky Lidopopu