RockOpera na Rock.cz: Rozhovor

Kde se zrodil nápad složit RockOperu? Co vás inspirovalo?
Jako zpěvačka rockové skupiny King Size se na rockové scéně pohybuji už hodně dlouho. Odehráli jsme tisíce koncertů po klubech celé Evropy a za tu dobu se ve mně nashromáždila určitá frustrace z omezených možností zvukové i vizuální stránky koncertů. Spousta skvělých nápadů zapadla a nebo neměla ani možnost se zrodit v plné kráse kvůli špatnému vybavení klubů a omezenosti financí na všechny ty věci kolem muziky... Tak jsme si řekli, že to zkusíme jinak. Chtěla jsem také zvýraznit jinou stránku představení – dodat koncertu příběh, děj, který strhne a nepustí... a od toho už byl jen kousek k hudební formě rockové opery. 

Snoubení rocku a opery. Co vás k tomu vedlo? 
Od malička jsme se věnovali s Milanem Steigerwaldem také klasické hudbě. Milan vyhrával klavírní soutěže, já hrála na housle. Máme ke klasice stále blízko a dnes je kombinace stylů hodně populární... Ale ten nejpodstatnější důvod je v tom, že kontrast ve způsobu zpěvu je tak velký. Nosnost a „vznešenost“ klasického projevu umožňuje vykreslit zcela jiný charakter postavy než hlas drsného rockera. Jsou to protipóly, naprosté opaky ve výrazu, které rozšiřují nám, autorům, rejstřík dramatických možností...

V tuto chvíli se projekt RockOpera skládá ze tří děl a jedné koncertní verze. Zkuste ve zkratce představit, v čem se od sebe liší? 
V tuto chvíli máme coby autorská dvojice Milan Steigerwald a Pavla Forest na kontě rockové opery Antigonu a Oidipa Tyrana a jednu new operu Bardo Thödol s etnickými a klasickými prvky na motivy tibetské knihy mrtvých. Oidipus s Antigonou jsou součástí budoucí trilogie tzv. „Thébského cyklu“ na Oidipovské téma, mají tvrdé až hardcoreové rytmy a klenuté melodie. Naopak Bardo je mystická, étericky ethnická kompozice s meditativními prvky a použitím skutečných manter tibetských mnichů, kteří hostují v představení. Vypráví příběh českého horolezce, který po smrti v horách zažije průchod Bardem do nového zrození. Koncertní verze rockových oper redukuje divadelní složku a představuje naše díla ve své hudební poloze, nastudovanou pro koncertní pódia, festivaly i kluby s živou kapelou a hvězdami RockOpery jako jsou Kamil Střihavka, Honza Toužimský, Žántí, Lešek Semelka atd...

Velký úspěch u nás zaznamenal rockový muzikál Jesus Christ Superstar, oblíbená byla i česká verze muzikálu Hair. V čem jsou Vaše RockOpery jiné? Jaký styl hudby uslyšíme? 
Naše opery pracují se současným hudebním jazykem, tvrdými rytmy, rapem, metalovými melodiemi a hlasy ale i s jemnými melodickými kontrasty. Mají stejnou hudební formu jako jmenovaná dnes již klasická díla – jsou totiž také rockovými operami. Je pro ně charakteristické, že celý příběh je vyprávěn hudebně, všechno se zpívá, nemluví se v nich. Děj se odvíjí v průběhu hudby.

Proč zrovna klasické řecké náměty? Myslíte, že to pro diváky je dost srozumitelné téma? Nebo byste třeba doporučila se dopředu trochu připravit? 
Nemyslím si, že by se dnešní člověk zásadně lišil od lidí žijících před třemi tisíci lety. Stále na nás působí stejné archetypy, podobné věci nás zajímají a oslovují. Jenom kulisy jsou jiné. Řecká mytologie je nám vrytá do podvědomí, její principy námi hýbou, aniž bychom to tušili. Právě proto ji S.Freud použil pro pojmenování komplexů a jevů, které ovládají lidskou psychiku. A to je na těchto příbězích také tak přitažlivé a fascinující, jsou v nich skryté silné emoce. Často zjišťuji, že téma je natolik sugestivní, že donutí naše fanoušky zajímat se o historickou podobu příběhu, hledat další souvislosti a informace. A to je skvělé! Vyšli jsme jim trochu vstříc tím, že jsme celé libreto Oidipa nechali zpracovat výtvarnicí Michaelu Fišerovou do podoby komixu, který slouží zároveň jako program představení.

Jak moc se RockOpery Oidipus a Antigona liší od svých předloh?
Obě opery volně vycházejí ze Sofoklových dramat. Přibylo několik postav, především bohů, kteří se reálně před očima diváků zhmotňují a promlouvají. 

Jak se skládá RockOpera? Jak dlouho „to trvá“? 
Na našich dílech pracujeme vždy několik let, jsou to témata a hudební motivy, které máme již dlouho v sobě a postupně tyto myšlenky zhmotňujeme.

Na pódiu vystupuje živá kapela. Co všechno je třeba pro ni připravit, kdo v ní účinkuje? Kdo diriguje? 
Kapela je vlastně rozšířená a obměňovaná skupina King Size, kterou Milan Steigerwald (klávesista a hudební skladatel) založil a vede již od konce osmdesátých let. Na basu se střídají Richard Scheufler sr. a Maťo Ivan, za bicími Michal Daněk a Richard Scheufler jr., kytary Jan Peš a David Pavlík, klávesy posiluje Michal Vejskal. Elektrickou sekci doplňují smyčce nebo i celý symfonický orchestr...

Slavná jména se objevují také na pódiu? S kým vším už jste spolupracovali a koho aktuálně teď uvidí diváci v Oidipovi a Antigoně? 
Snažíme se získat pro tu kterou roli vždy toho nejlepšího nebo nejzajímavějšího interpreta. Naší bohyní Osudu se stala slavná sopranistka Eva Urbanová, Lívia Vénosová a nyní Miroslava Časarová, Apollónem Kamil Střihavka nebo Vlasta Horváth, Jan Toužimský je Oidipem v alteraci s Lukášem Písaříkem a jeho švagra Kreonta hraje Viktor Dyk. Operní hlasy zastupují Petr Opava a Petr Dopita. Ze zpěvaček můžete znát zajímavou frontmanku skupiny Matahari Žántí jako Antigonu, kterou alteruje divoká pankačka Linda Faitová (a také odvážná grafička našeho projektu). V roli Ismény můžete zase vidět nadějnou Danielu Langerovou, věštkyni Mantó hraje i tančí Aneta Aberlová.

Kdo se podílel na kostýmech, líčení a scénografii? 
Kostýmy vytvořila výtvarnice Lucie Konopíková, líčení je v rukou Hanky Poršové a velmi prostá a až „virtuální“ scéna je mým dílem. Autorka komixu Michaela Fišerová se podílela na tvorbě pozadí videoklipu Chci pravdu a také krajiny Kitairónských skal ve vzpomínkové scéně opery Oidipus Tyranus..

Dočkáme se i akrobatů a ohnivé show – jak jste sháněli herce, kteří by to zvládli? 
Již dlouho spolupracujeme s choreografkou a akrobatkou Terezou Atanas Georgievovou, která se zabývá ohnivou akrobacií, tělesným divadlem a novým cirkusem. Vyhledává zajímavé talenty, kteří se mohou v našich dílech uplatnit.

RockOpera se zatím nehraje příliš často – jak tedy vypadají přípravy? 
Před každým představením je řada zkoušek, na kterých propilováváme jednotlivé výkony a dílo neustále dotváříme. Říká se tomu work in proces a pro nás to znamená, že se na jednotlivých představeních neustále o sobě dozvídáme něco nového a snažíme se to uplatnit.

Co je na celém zkoušení nejsložitější? 
Velmi složitá je organizace celého souboru, protože všichni mají ještě své projekty a v takto rozsáhlém díle vše musí klapnout na 100% a do posledního šroubku. I to je pro nás velká škola zvládnout cca 70 divokých rockerů i precizních klasiků :-) a sjednotit je společnou myšlenkou.

Premiéry už máte za sebou. Která reakce vás nejvíc potěšila, která naopak zarmoutila? 
Naši diváci jsou přemýšliví i ohniví lidé, mají pro nás slova obdivu i dobře míněné rady. Jsme vděčni za nadšené reakce, snahu nás podporovat. Samozřejmě, že naše cesta není jednoduchá a že musíme překonávat nejedny překážky, často schválně pod nohy hozené. Ale snažíme se to brát tak, že právě ty nás posilují.

Je něco, co jste upravovali? Už třeba kvůli připomínkám a nebo třeba proto, aby mělo smysl chodit na RockOperu opakovaně? 
Jak jsem již říkala, pracujeme na sobě stále a každé představení se snažíme zdokonalovat. Každá Rockopera je trochu jiná. Také proto jsme založili oddělení rockové opery na Mezinárodní konzervatoři Praha. Vytvořili jsme si vlastní školní osnovy přizpůsobené našim představám a společně se formujeme i vyhledáváme nové talenty.

RockOpera zatím nemá vlastní divadlo ani prostory. Jaké jsou ambice? Chcete vytvořit repertoár, který by umožnil fungování samostatného kulturního stánku? 
Momentálně hrajeme v Metropolitním divadle Praha v pražských Holešovicích. Arénovité uspořádání sálu přesně odpovídá nekonvenčnímu pojetí režie Romana Štolpy a chystáme se zde vytvořit další díla.

Můžete prozradit, co chystáte do budoucna? 
Připravujeme poslední díl Thébské trilogie a spoustu dalších projektů, ke kterým divadlo nutně potřebujeme. Doufáme, že pražský magistrát, který nás podporuje, vyslyší naše přání a volání po vlastním prostoru a umožní nám náš sen uskutečnit. Přáli bychom to i našim fanouškům. Kromě toho se chystáme i na turné po českých krajích, jsme zváni také do zahraničí. Zdá se, že jak v Jižní Korei, tak v Kalifornii už máme své obdivovatele. Znají nás především z našich stránek, z videoklipů, z 2CD Antigony nebo Oidipa Tyrana a rádi by nás viděli i naživo. To je pro nás další velká výzva.

Oficiální stránky projektu