RECENZE: Wayne Static – Pighammer

Pokusů o spojení zdánlivě neslučitelných žánrů už tu bylo mnoho – ať mezi kapelami nebo v repertoáru jediného tělesa. Do druhá škatulky spadají i Static-X. Kalifornská kapela začala kariéru na čistě industrial a nu metalových základech, aby přešla i do dalších blízkých škatulek a nakonec skončila zase u industrialu. Poslední alba Cannibal a Cult of Static znamenala menší odklon od slávy, kterou Static-X zažívali od prvních desek Wisconsin Death Trip a Machine. Kapele ve středu s bodlinatým frontmanem Waynem Staticem, takovým rockovým ježkem Sonicem, se koncept evil disca nepodařilo dotáhnout do konce, proto si dala před pár lety pauzu a po jejich členech se slehla zem. Až doteď.

Plastický chirrug s prasečím fetišem

Wayne Static nemarnil čas a poctivě pracoval. Vymyslel koncept, ve kterém hraje hlavní roli plastický chirurg se zvláštní zálibou. Svoji práci dělá naruby, nemění tudíž nehezké objekty v hezké, ale hezké v nehezké. Konkrétně zaměňuje části lidského těla za ty prasečí. Modelky s prasečím rypáčkem totiž mají budoucnost.

Evil disco jzažívá jeho prostřednictvím svůj návrat. K šílenému plastickému chirurgovi se totiž, ač to zní jako sebevětší klišé, temné disco hodí jako nic jiného. Pokud znáte zvláště nejspolednější tvorbu Static-X, pak vás Pighammer nepřekvapí. Monotónní rytmus bicích doplněný Staticovým štěkáním do mikrofonu a řádně podladěnou kytarou už tu byl. Tenhle celek však stačí doplnit jedním dvěma samply navíc a hned zní o několik desítek procent lépe. Důkazem toho je třeba singl a zároveň nejlepší skladba na desce Assassins of Youth. Rytmicky naprosto minimalistický kousek se do hlavy provrtává jako kůrovec do šumavských lesů pravidelnou sekundovou změnou melodie a noha se až do konce skladby vytrvalému podupávání neubrání.

Tenká hranice, kterou Static jen někdy překoná

Tuhle tenkou hranici ale Wayne Static nedokáže vždycky překročit. Povede se mu to u úvodní Around the Turn, alespoň na začátku ráznější Thunder Invader nebo futuristicky znějící Chrome Nation, do minulosti se vydá pomalejší, sludgeovou Shifter. Pozitivní pocit z nahrávky ale na druhé straně zabije třeba Static Killer, která jakoby nikam nevede, stále se točí na místě a nepomůže ani pravidelné sténání Staticovy ženy Tery Wray, bývalé pornoherečky. Podobně zazděná je i skladba She, která spíše než jako původní skladba zní jako její remix – tady už je elektroniky přebytek. Jako nutná výplň pak zní závěrečné Slave a Behind the Sky, kde jakoby autorovi došly nápady. Mezi nimi se krčící The Creatures Are Everywhere však svojí kombinací kytary a klavíru patří k tomu rozhodně lepšímu a nápaditějšímu.

Wayne Static se pohybuje dopředu. Koncept evil disca z posledních desek Static-X dotlačil k absolutnímu minimalismu, kde načrtnuté tempo zlehka doplňuje hrstkou zvuků, které evokují všechno od futurističnosti přes průvan pronikající špatně těsnícím oknem až po melodie uvězněné v osmdesátkových elektrických varhanech. K tomu všemu musíme dodat, že se samply a obecně elektronikou experimentuje mnohem více než ve svém domovském projektu. Fanoušci Static-X budou i nadále slintat blahem, ti ostatní si můžou Pighammer pustit alespoň na zkoušku. Jeden záslužný čin si však Staticova deska na konto připsat může – konečně dostat metalový kus i do diskotékového sálu, kytarový riff bude novým beatem. Hned by se tam dýchalo lépe.