Novinky

Progres předskočí v Brně kapele Uriah Heep

Už za pár dní si vás fanoušci mohou poslechnout v roli předkapely Uriah Heep. Jaký vztah máte k této kapele? Těšíte se i na její koncert jako fanoušek? Budete mít možnost se s nimi setkat?
PV: Určitě máme všichni některé písně Uriah Heep rádi, ale nevím o tom, že by někdo z nás byl vysloveně fanoušek. Je docela možné, že se setkáme, ale myslím, že se nic oficiálně neplánuje.

V poslední době se o Progresu, Futuru a brněnském bigbítu hodně mluví. Jak vnímáte rozdíl mezi koncertem v klubu, kam přijdou vaši fanoušci a velkým pódiem, kde jste naopak v roli předkapely?
PV: Hrajeme docela často v klubech i na velkých pódiích. Ale ten zásadní rozdíl je asi právě v té roli předkapely. To se samozřejmě může stát, že někteří posluchači přijdou hlavně jen na svoje oblíbence, a dávají to i najevo. A teď záměrně neříkám, na které oblíbence, protože se nám dokonce stalo, že hned po našem vystoupení velká část spokojených posluchačů odcházela, ještě před vystoupením hlavní zahraniční hvězdy. 

Na začátku září jste v Žatci předvedli část Dialogu s vesmírem za doprovodu původních zdigitalizovaných obrázků. Použijete něco i jako předkapela Uriah Heep?
PV: Pamatuji si, že pro roli předkapely platila většinou jakási ustálená pravidla, která jí téměř vždy přisoudila funkci nenápadného předjezdce, který by neměl moc „vystrkovat růžky“. Občas měli dokonce zvukaři příkaz pustit předkapelu jen na poloviční hlasitost. Nevím, možná se to už nedodržuje. V každém případě nebudeme mít určitě tolik prostoru na přípravu, ani pro vlastní vystoupení, takže se tady do toho náročného multimediálního projektu pouštět nebudeme. To si asi necháme raději na samostatné brněnské vystoupení.

V kapele jste diskutovali o tom, zda na přání fanoušků uvádět celý Dialog. Nakonec jste vybrali jen některé části – proč?
PV: V kapele jsme o tom hodně diskutovali, ale hlavně - nakonec jsme hlasovali. A většina rozhodla o tom, že se k uvádění celého Dialogu vracet už nebudeme. Proč? Zjednodušeně asi: do jedné řeky dvakrát nevstoupíš… Pro pár speciálních vystoupení ale nakonec všichni souhlasili s uvedením celé první části této naší audiovizuální rockové opery. Nikoliv některých částí.

Slibovali jste na playlisty koncertů zařadit i písně, které jste naživo nikdy nehráli. Uslyšíme něco z toho 13. října?
PV: Žádný takový slib si nepamatuji. Jen jsme avizovali na žatecký koncert i pár dosud nehraných skladeb. Nicméně – určitě něco zahrajeme i tady. 

Ze stránek je vidět, že sem nějakou noticku vložíte jednou za pár měsíců. Jak žije Progres, když zrovna nestojí na koncertním pódiu?
PV: To je asi spíš můj problém, o stránky se starám já, a pravda, nechci nás držet za každou cenu v centru pozornosti nekonečným vymýšlením nějakých úžasných historek, jak se to dnes většinou dělá. Navíc se toho zas tak moc nového neděje. Nejsme prostě už taková ta běžná současná kapela, která natočí novou desku, následně odehraje turné a mezitím se snaží stále být někde vidět... Progres pokud nehraje, žije normálním životem muzikantů, které většinou živí hraní v jiných kapelách. Společné hraní je pro nás jakási třešnička na dortu muzikantského života, proto se ani nesnažíme hrát příliš často. Chceme, aby to byla stále ta občasná radost ze společného hraní nejen pro nás, ale i pro naše fanoušky.

Dnes už má každý z vás řadu vlastních projektů, jak kloubíte čas? Je možnost si jednou za čas uspořádat zkoušku? Je to svátek nebo rutina?
PV: Samozřejmě, najít společný volný termín pro koncert, ale i pro zkoušku, je docela problém. Není to asi ale ani svátek, ani rutina. Hrajeme všichni moc rádi, zkouška je prostě nutnost, abychom udrželi úroveň vstoupení a taky - naše skladby nejsou určitě úplně jednoduché.

Kdy jste naposledy měli možnost si společně posedět, užít si akci, popovídat...
PV: Já jsem například zrovna teď pár dnů projížděl s Romanem Dragounem na kolech píseckou krajinou jeho dětství a bylo to moc fajn. Koupání v rybníku začátkem října, skvělé pivko v každé hospůdce, spousta Romanových bezva starých kámošů, ale právě taky možnost pokecat trochu jinak...

U hudby jste zůstali všichni. Chodíte vzájemně na své koncerty? Který z projektů vašich spoluhráčů vás v tuto chvíli zajímá nejvíc?
PV: Na koncerty se občas vzájemně jdeme podívat. Ale musím přiznat, že by  mně teď asi nejvíc zajímal náš nový společný projekt. Občas vidím náznaky, že by se to už mohlo podařit…

Na knize s Vámi spolupracuje náš redaktor Petr Gratias. Jak se paměti vyvíjejí?
PV: Protože mi připadla úloha průvodce tou nejstarší historií, probírám se starými materiály a hledám skutečnost mezi všemi mýty a legendami, které čas navál. Jsem asi tak v půlce, teď už to snad půjde rychleji. Ale už teď vidím, že to bude stát za tu práci. Už jenom proto, že jsem si mohl uvědomit, jaké jsem měl velké štěstí. Všichni moji spoluhráči byli výborní muzikanti a za celou tu dlouhou historii naší kapely jsem snad ani jednou nemusel hrát s nějakým blbcem. A to už stojí za to.