Novinky

Goldies Oldies 22. Miloš Makovský - kytarový perfekcionalista

Miloš Makovský se narodil 25. ledna 1957 ve Zlíně (tehdejším Gottwaldově). Jeho rodina se ovšem brzy přestěhovala na Českomoravskou vrchovinu a tak významnou životní etapu  prožil ve Velkém Meziříčí. Dokázal si sám vyrobit kytaru a ve čtrnácti letech se ni i sám naučil hrát.

V letech 1972 ̶ 1976 vystudoval střední průmyslovou školu dřevařskou v Bystřici pod Hostýnem. Vedle sportování ho vždycky bavila práce se dřevem… a hudba. Velice brzy začal převyšovat své kytarové konkurenty a projevil mimořádný talent i přesto, že byl absolutní samouk. Jeho vzorem byl neznámý brněnský kytarista, který hrál mollovou pentatoniku dvěma prsty a trsátkem pouze shora. V r. 1974 v tehdejším Gottwaldově navštívil koncert skupiny Blue Effect (Modrý Efekt) a obdivně sledoval kytaristu Hladíka a zjistil, že používá při hře čtyři prsty.

Během studií působil jako kytarista ve Velkém Meziříčí v rockové skupině Renovace. O něco později v nedaleké Velké Bíteši účinkuje ve skupině Rocks. Svou pracovní a hudební působnost přemístil  v r. 1981 do Brna. Stává se kytaristou skupiny Electriss. Začal se zajímat o experimentální hudbu a podle svých možností si začal vlastní nápady natáčet na cívkový magnetofon.  Na venkovské zábavě si ho povšiml zpěvák a klávesový hráč Oldřich Veselý a nabídl mu místo kytaristy ve skupině Synkopy. Od r. 1983 rozšířil jejich řady a stal se profesionálním hudebníkem. Ve velmi krátkém období zvládnul jejich artrockový repertoár a na jejich koncertních vystoupeních se prezentoval jako vyhraněný, technicky velmi vyspělý kytarista. Se Synkopami natočil albové projekty Křídlení (1983), jeho anglickou verzi Flying Time (1986) a Zrcadla (1987) a pár singlů.  V r. 1985 se mu splnil sen a na několika koncertech v rámci tehdejší republiky v řadách Synkop hrál po boku kytaristy Radima Hladíka a varhaníka Mariána Vargy.

Na jaře 1986 zakládá vlastní skupinu Taxi, ve které chtěl autorsky a novými kytarovými postupy prezentovat svoje osobité hudební záměry. V řadách Synkop ze solidarity setrval až do podzimu r. 1987, kdy k nelibosti ostatních členů definitivně odešel.

Skupina Taxi (Miloš Makovský: elektrická kytara, Borek Nedorost: klávesové nástroje, Miroslav Kern: bicí nástroje, byla silná dobře sehraná rocková jednotka). Docházelo pouze ke změnám na postu baskytary (Zdeněk Němeček, Zdeněk Smetana, Jiří Navrátil). Původním zpěvákem byl Miloš Hudec, kterého nahradil Jiří Zonyga, v nedávné minulosti vítěz televizní soutěže Česko hledá SuperStar. Skupina Taxi hrála výhradně autorskou hudbu Miloše Makovského. Zpívané texty autorsky opatřil před několika lety předčasně zesnulý Josef Drgáč a Slávek Janoušek.

Makovský kladl velký důraz na vzájemnou souhru a na precizní ovládání nástrojů. Sám dokázal dlouhé hodiny pilovat svoji kytarovou hru do bezchybné, instrumentálně velmi vyspělé polohy. Jeho hudebními oblíbenci jsou skupiny Saga, Yes, Gentle Giant... Na domácí scéně se mu líbily rané nahrávky Blue Effectu. Rovněž ho zaujala mimořádná kytarová hra Dagmar Voňkové-Andrtové.

Jak známo, osmdesátá léta byla v československém prostředí značně netolerantní. Domácí publikum preferovalo heavy metal, novou vlnu, v menší míře underground. Pro novou a neznámou  skupinu s progresívními tendencemi prosadit hudební ambice mimo schematické proporce byla situace značně obtížná, nehledě na poměry státem řízené kultury. Skupina Taxi získala respekt především mezi hudebníky a typem posluchačů, kteří vyhledávali náročnější hudbu.

Kytarista  Petr Janda, nadšen z jejich demosnímků, pozval skupinu do studia Propast, do svého projektu Rockmapa. Postupné uznání skupinu přivedlo do Československého rozhlasu v Brně, kde natočila několik nahrávek.

V r. 1989 byla skupina Taxi pozvána do  Studia B, kde se prezentovala vlastním profilem, což vzbudilo – zejména v pražském prostředí – velkou pozornost. V r. 1990 skupina podepsala smlouvu na natočení alba s vydavatelstvím Reset. V té době se na baskytarovém postu objevil bývalý člen brněnských Progres Dalibor Dunovský. Album nakonec nevyšlo, protože nakladatelství zkrachovalo a ambiciózní projekt zůstal na dlouhá léta natočen, ale utajen. (Album bylo nakonec realizováno na labelu FT Records před dvěma lety.) Nakonec skupina Taxi navzdory velkým ambicím v r. 1991 zanikla z důvodu zdravotních problémů Makovského.

Kytarová hra Miloše Makovského se objevuje na projektu Čeští mistři rockové kytary (1991) a v řadě instrumentálních skladeb, překvapujících invencí a kytarovými technikami, např. Bludištěm, Delfíni nebo V oblacích.

Makovský se prezentoval i jako hudebník napříč žánry a objevil se např. ve skupině Pojazzie. Spolupracoval s brněnským studiovým kytaristou Otakarem Olšaníkem, ale i s folkovými osobnostmi – Slávek Janoušek, Vlasta Redl, Jarek Nohavica nebo Jaroslav Samson Lenk.

Miloš Makovský se stal respektovaným kytaristou, přesahujícím význam tehdejší republiky a dá se o něm hovořit v evropském kontextu. Jeho  práce s vibrační pákou, flažolety, mute-pick nebo kombinované techniky a zvláště hammeringová technika ho v osmdesátých letech přivedly ke světové špičce v daném oboru. Ne náhodou byl jako encyklopedický pojem zařazen mezi velikány i do publikace Kdo je kdo – Kytaroví mistři Cliffa Douseho. Legendární americký virtuos Eddie van Halen ho vyzval, aby napsal vlastní kytarovou školu, k čemuž bohužel nedošlo. Prezentace hudebníka socialistického Československa v USA na pokyn amerického hudebníka nebyla v té době vůbec reálná. (Vyzvání přišlo prostřednictvím generálního zástupce kytarové firmy Kramer.)  V r. 1992 ze zdravotních důvodů ukončuje aktivní kariéru hudebníka, z důvodu neurologického onemocnění rukou.

Oldřich Veselý mu v devadesátých letech nabídl místo hudebního režiséra v jeho nahrávacím studiu BH v Brně. V současné době pracuje na volné noze jako producent, aranžér, hudební a zvukový režisér ve vlastním nahrávacím studiu (pověstný je jeho téměř netopýří sluch, smysl pro detail a zvukovou vyváženost), výjimečně i jako občasný kytarista působí na různých projektech nerockové scény. Kromě toho provozuje i výuku hry na kytaru. Drtivá většina jeho kytarových nahrávek má progresivní charakter a dosud zůstává hudební veřejnosti utajena. Ještě před velikány typu Joe Satriani nebo Steve Vai dokázal determinovat to, k čemuž implicitně dospěl, aniž byl o existenci těchto slavných jmen nějak informován už dlouho před nimi… V současnosti překonává své zdravotní omezení a připravuje nové sólové album…