KOMPLETNÍ: Magický Devin Townsend zjemnil neomalený Brutal Assault

Brutal Assault si za svoji dlouhou historii vybudoval pověst jednoho z nejkvalitnějších metalově vyhraněných festivalů v Evropě. Každý rok se sem sjíždí absolutní hudební elita, čemuž napovídá i složení návštěvníků. Češi sice stále převažují, ale není vyjímkou dát si pivo s Italem, Slovincem, Chorvatem, Španělem nebo samozřejmě se Slovákem či Polákem. Malým kazem na blyštícím se štítě v logu akce byla nevyzpytatelnost počasí, pro letošní léto tak příznačná.

Čtvrteční black-divadelní seance

Pevnostní městečko už od středy postupně navyšovalo svoje osazenstvo, až černá trička několikrát převýšila původní obyvatele. Metal byl cítit zkrátka všude. Tomu napovídaly i řady aut zaparkované doslova ve všech ulicích. Přímo na místě stála dvě identická pódia, kde se pravidelně střídali jednotliví interpreti. Brutal Assault ovšem nasadil skutečně brutální tempo, a tak se kapely měnily skoro bez přestávky. Nebe pro fanouška, peklo pro novináře.

První den hned po příchodu dostali první body The Black Dahlia Murder. Kapela, která jasně definovala poselství BA a odpravila všechny zbloudilé čajíčky, drtila dav před stageí moderním death metalem v coreovém tempu, rozcvička na večer jako dělaná. Nešetřil se ani frontman s typicky americkým jménem Trevor Strnad. A tempo se zvyšovalo. Milovníky pagan stylu nadchli Finové Ensiferum, pamětníky deathoví pionýři Obituary, trendaři zase řvali nadšením u klasiků z Fear Factory nebo vychutnávali kopákovou symfonii Francouzů z Gojiry. Změnou v programu se ve čtvrtek objevila i brazilská superhvězda Sepultura, kde na sebe v rudém světli strhávali pozornost především kytarista Andreas Kisser a obrovitý zpěvák Derrick Green.

Spíš jako oddechovka proto působili se svým melodickým feelingem Children of Bodom. Následovali je totiž Gorgoroth, black metalová těžká váha. Parta muzikantů s válečnými barvami na obličeji, hřeby a pověstí problémistů sice nepřivezla proslulého zpěváka Gaahla, ale i náhradník Pest dokázal svým krákoráním perfektně šířit atmosféru plíživého pekla. Norové i bez krvavých propriet rozhodně nezklamali. Konec deathcorové šestky Despised Icon určitě zarmoutil hudební svět, každopádně jejich předposlední čtvrteční slot stál za to. Finále obstarali divadelníci z GWAR, kteří spíše než hudbou excelovali předvedenou show, na kterou nechoďte jinak, než v pláštěnce. Epesním mimozemským kostýmům, v obrovském radiusu rozstřikované umělé krvi nebo zákeřnému metrovému penisu neunikl pod pódiem skoro nikdo.

Páteční průtrž a perfektní výkony headlinerů

 Druhý den si přítomní GWAR setu ještě lízali rány. Zaschlá krev všude, kam se člověk podíval. Modernější metal nahradila v úvodu páteční části klasika. Techničtější Gazu a coreové Bleed From Within proto následovala finská trojice ve formě Callisto, Catamenia nebo deathový Kalmah. Spojené státy zase dodaly psychedelickou Kylesiu nebo brutální death metal z dílny Devourment. Ženskou krásu využili Sigh. Japonský black metal přecházející do avantgardy spolehál především na teatrální představení a ženského anděla pokrytého krví, Dr. Mikannibal. Diváci nezanevřeli ani na zástupce nu-metalové MTV vlny Ill Niňo. Těžko říct, jestli je předtím uklidnila vyšperkovaná instrumentální death hradba německých Necrophagist nebo domácí Hypnos, ale Brutal Assault se opět ukázal jako festival všech tvrdších stylů a nejen to. Při setu bostonských Converge šlo do tuhého, nekončící crowdsurfing v rytmu divokého hardcoru schytaly hlavně první řady a také statečně bojující ochranka. Frontman Jacob Bannon k všeobecné hysterii přispíval svým nevypočitatelným chováním a nervydrásajícím řevem.

Devin Townsend doslova začaroval celý Brutal Assault ještě před vystoupením. Na jeho autogramiádě se tlačila dlouhatánská řada lidí a nebylo nouze ani o vtipné okamžiky, to když očividně silný Devinův fanoušek křičel od chvíle, co se ke svému idolu dostal, a nepřestal ani při podání ruky, podpisu nebo odchodu. Jeho radostný, frenetický řev byl pak slyšet ještě z dálky.
Na pódiu Townsenda zdržely menší technické potíže, které nezapomněl vyplnit několik prupovídkami – o obleku za čtyřicet kanadských vrcholů, ušklíbavém obličeji jednoho z fotografů nebo muzikantské kariéře, která ho k jeho radosti dostala z Kanady až do středu Evropy. A hned v úvodních tónech se jako čaroděj ukázal, když začalo zčista jasna pršet. Foťáky šly do brašen. Kapky během minuty promočily veškeré předpódiové osazenstvo, ale většina statečně vydržela až do konce. Devin dal vale Strapping Young Lad,  přiklonil se k vlastnímu progressive projektu a udělal dobře. Mokrou atmosféru svou hudbou opravdu okouzlil a rozléhající se tóny jakoby zastavily život v areálu. Stačilo jen stát a poslouchat.

Absolutně jiný soudek otevřeli po Townsendovi Cannibal Corpse. Death metalová legenda naprosto zastínila veškerou podobnou produkci celého dne a rozvibrovala každou cihlu v pevnosti. Monumentální growl George Fishera rozdrtil silou uragánu všechny v okolí. A aby toho nebylo málo, poslední hřebík do rakve sobotního dne doslova protlačili Britové Napalm Death. Nejsou sice už tak akční, jako byli za mlada, na důstojné zakončení předposledního dne ovšem stačili s přehledem.

Sobotní přetlak kvalitních vystoupení

Poslední brutální den ze začátku poznamenala celonoční průtrž mračen. Stanové městečko bylo z vetší části pod vodou nebo alespoň pod návaly bláta z rozbahněných cest. Některé stany doslova plavaly uprostřed zakalených jezer, fanoušci sušili a doufali v lepší počasí.

Jako první se k vyvolávání slunce postavili prozaicky nazvaní Cock and Ball Torture, povedení blackmetalisté Ragnarok, nepovedení Lost Soul, ani naopak výteční Sadist. Marná snaha přinesla jen další déšť, k posílení šancí proto došlo i na změny v programech. AHAB nevystoupili vůbec, Bal-Sagoth byli přesunuti už podruhé. Promočené poledne postupně zpestřovala jedna kapela za druhou, ale opravdu zabodovali až Moonsorrow. Sympatický finský metal, chce se až říct folk & black. Na první pohled možná kombinace přitežená za vlasy, ale na pódiu rozhodně fungovala. Lyrická nálada míchaná s ostřejším blackem zaujala velkou část místního osazenstva, které si zvučný set šesti Seveřanů poslechlo až do konce. Dalším vrcholem byli rozhodně nenápadní Diablo Swing Orchestra, pro mě osobně nejočekávanější kapela. Muzikální originalitou převyšovala absolutní většinu setlistu na Brutal Assault, kombinaci swingové dřeně, metalové slupky a operního zpěvu rozhodně neuslyšíte každý den. A ještě k tomu takhle povedenou. Švédové předvedli vynikající vystoupení, které bylo sice tvrdostí proti ostatním někde jinde, ale svojí rozmanitostí absolutně pohltilo celé publikum, jež je po konci stále vyvolávalo, až se museli muzikanti ukázat jen na skok a uklonit se. Jednoduše vynikající.

 Před večerem nabudili hlavně už skoro klasikové z Voivod a death metalová sypačka v oboru stejně profláklých Dying Fetus. Vynikající a ostří jako břitva byli Švédové z Meshuggah. Set totálně podle mého gusta opanoval začátek večerního programu perfektně odměřeným metalem a zároveň hypnotickými experimenty. Super. Hned se k nim připojili i jiní Seveřani Hypocrisy s dalším deathem, ale tomuhle švédskému dvojbloku by šlo vytknout jen málo. Agnostic Front šli mimo velkou část domácího osazenstva, přeci jen je potkáte i na jiných festivalech. Večer jako nejčistší diamant tak vybrousili až My Dying Bride. Skutečně profesionální a srdeční výstup nepokazilo absolutně nic (hlavně zpěvák byl naprosto bezchybný) a člověku nezbylo, než jen sledovat tu doomovou smršť valící se z pódia. Kdo by to byl řekl, že tenhle styl hudby odváže o několik úrovní víc, než dejme tomu zástupci death větve na BA. Třidenní metalový festival si pak vybral svou daň a zbytek kapel šel už mimo. Poslední My Dying Bride stačili k vynikajícímu vyvrcholení celé akce

Brutal Assault se tak zase o něco více posunul k top metalovým, evropským festivalům. Počtem návštěvníků jim asi konkurovat nemůže, pomohl by naopak spíše omezený počet lístků, někdy bylo skutečně přeplněno. Prudký déšť absolutně rozházel stanová městečka, kdy hlavně to druhé bylo spíše než místem ke spočinutí náhodou kamiónovou oranicí. Po dešti však vyšlo jako vítěz, když se voda přesunula hlavně na cesty. Hodinová fronta na akreditace svědčila o populárnosti festivalu na celém kontinentě.

Pořadatelé festival stále vylepšují, což se projevilo i na VIP kempu nebo dostatečných upozorněních o změnách. Sice se docela experimentovalo se zvukem, třeba Gorgoroth na něj trochu doplatili, ale celkově se dá hodnotit spíše klidně, i díky zvukové stěně josefovské pevnosti. Brutal Assault je tak na domácí poměry rozhodně dobře organizovanou akcí s vynikajícím lineupem, kde se sice nedočkáte kupy věcí zadarmo od sponzorů, ale jako fanda metalu budete nejen nad hudbou, ale i doprovodným merchandisem chrochtat blahem.