Blesková akce na Šumava rocks

V sobotu 17. července se konal příhodný sedmnáctý ročník festivalu Šumava rocks. Jako Brňané jsme o něm nikdy neslyšeli, a proto jsme se rozhodli, že zjistíme, jak se hraje na Šumavě.

Z Brna jsme vyrazili už brzo ráno, abychom nejeli v největším vedru. Bohužel. Vedro bylo už v osm. Cesta šla vcelku hladce a po necelých čtyřech hodinách naše čtyřčlenná posádka dorazila téměř na místo. Výlet jsme totiž spojili i s prohlídkou hradu Rabí, který nás (při vší úctě) vůbec nezaujal. Respektive hrad je krásný, ale o prohlídce se to říct nedá.

Oběd jsme měli i s vyhlídkou na hasičské slavnosti a naše lžíce se zvedali v rytmu místní dechové hudby. Nic proti jakémukoliv druhu hudby. Z místa jsme ale ujížděli velmi rychle.

Festival se konal, tak jako v minulých letech, na ostrově Santos, kolem kterého teče řeka Otava. Bohužel jsme ho nemohli najít a setkání s místní paní nám v jeho hledání moc nepomohlo.

,,Dobrý den, je tu někde ostrov Santos?

„Kam jedete (několik vět, kterým jsme zřejmě kvůli nářečí nerozuměli). K Staňkům? k Staňkům jedete?“

„Ne ke Staňkům, na Santos, kde je Santos???

„Santa?“

„Nashledanou“

Příjemné bylo zjištění, že kemp, ve kterém jsme spali, byl asi tři minuty chůze od Santosu a vedla k němu hezká stezka pro bruslaře a cyklisty.

Celá akce odstartovala ve dvě hodiny koncertem ,,místní legendární skupiny“, kterou jsme bohužel ani neznali ani nestihli, protože jsme v ten moment obědvali v rytmu dechovky.

Zastihli jsme však Jolly Joker a PBU, kteří zahráli velmi dobře plnícímu se ostrovu. Na Supercrooo jsme se odešli ubytovat do kempu, ale o jejich hudbu jsme u stavění stanu nepřišli. I proto si ještě dlouho budeme pamatovat verše typu „Přinesu ti h***o v krabici od bot, ou yeah.“ Po koncertu Supercrooo se z ostrova hrnuly davy jejich posluchačů, aby uvolnily místo fanouškům kapely Abraxas. Ti při hodinovém koncertu odehráli všechny své hity, které poznali i návštěvníci festivalu jinak hudby Abraxas neznalí.

Zdá se, že největším trhákem večera bylo vystoupení Lenky Dusilové, kterou si i lidé, kteří ji v rádiu přepínají, museli zamilovat. Krásný zvuk akustické kytary doplnil příjemný hlas i zajímavé melodie, takže i když začalo divákům kapat na hlavu, nikdo se z místa nepohnul.

Po tombole, ve které jsme vyhráli pobyt v Sušickém hotelu na jednu noc i se snídaní, a který nakonec dostala jiná paní ze Sušice. (Za což mohl divný systém losování podle vstupenek, které měly stejné číslo několikrát, takže naši 491 měla i paní. Doufáme, že si pobyt v hotelu několik ulic od domu užila :), přišel na řadu nejen koncert skvělých Charlie Straight, ale také neuvěřitelná průtrž mračen, která trvala až do ranních hodin.

Ačkoliv jsme chtěli Charlie Straight rozhodně vidět, stejně tak jako nový projekt Romana Holého Neruda, naše pláštěnky do pěti minut promokly a my zbaběle utíkali do kempu.

Ještě chvíli bylo slyšet z kempu hudbu. Například Jožina z bažin od Ivana Mládka. Pak už jsme pro déšť, hromy a blesky neslyšeli nic. Slečny, které procházely kolem našeho stanu si ale stěžovaly, že „ten Holý ani nedojel.“ Potvrdit to ale nemohu, protože jsme se už několik hodin krčili v autě a vymýšleli, jak se dostat do stanu a nepromoknout na kost. (Opravdu doufáme, že se paní vyhraný večer v hotelu se snídaní líbil).

I přesto, že jsme neviděli ani Muse ani Prodigi, byl výlet na festival v jiné části republiky zajímavým zpestřením prázdnin. Festivalům zdar a třeba se sejdeme příští rok zase na Santosu! (nebo u Staňků či u Santy)