RECENZE: Degradace je hlubokým nádechem stagnujícího punku

Určitá skupina čtenářů si teď možná klepe na čelo. Punk na rockovém serveru? Zplihlé duhové kokrhely místo kytarových mistrů? Omyl, milé čtenářstvo. Doba nám pokročila a posunula tenhle v minulosti ne zrovna hudebně pestrý styl na další úroveň. Degradace je jako vlaštovka věstící konec dlouhé zimy a začátek veselejšího jara. Ale dost klišé – kluci z Ostravy ve svojí tvorbě spojili mimo punkové rytmiky i vlivy staršího amerického rocku nebo dokonce rockabilly. A šlape jim to na výbornou.

Atomová záře nad Ostravou

Atomic Boogie nezapře podstatu žánru. V tracklist najdeme pár songů o politice nebo stereotypech. Už přes stejnojmennou skladbu Atomic Boogie říkají proč žehlit nebo prát, když všechno spálí atomová záře. Instrumentální kabátek je mimochodem výtečný – kytaristi nejsou monotónní, nebojí se rockového soundu nebo hravých sól, basa je správně hutná, bubeník Mishell drží rytmus jako skála a výsledek dvakrát podtrhuje zpěvák Sendy vokálem, za který by se nestyděl ani čtyřicátník, co cigarety stahuje po krabičkách. Podobně jedou i Hrdinové virtuální scény o dnešním trendu online převleku za drsňáka  („Už není důležité, kolik toho víš, jen rychlé připojení a jak máš rychlou myš. “).

Hlas své generace

Ostatní věci jsou ze života. Právě tady dostává Degradace body navíc. Nejde o teenagery, co jen tak z hecu vezmou do ruky kytaru a plivou po vzoru svých hrdinů  na svoje „trapné rodiče“ a „nesnesitelnou školu“. Sendy a spol. mávají náctinám ze vzdalujícího se vlaku a ve svých textech často reflektují prožité situace nejen sebe, ale stavějí se i do pozice hlasu své generace. Taková je Řekni ne („Řekneš mi ne, když ti postavím vilu,dám psa a k němu krásnou vílu? Řekneš ale ne, když ti před vlastním domem hajlujou svině přímo před balkónem?“), rockabilly věc Blues z betonové pláže („To se lásko může někdy stát,že na pomoc přijde kamarád.“) nebo Výjimeční („Proč výjimečnost obyčejných lidí se už dneska necení a nevyhovující se radši vymění?“). Jako pořádně nadutá třešnička na dortu působí vypalovačka Time Bomb, která vznikla ve spolupráci se známým americkým kytaristou Adamem Bombem.

Atomic Boogie může být pro Degradaci vstupenkou do vyšší ligy. Na domácí poměry jde o bezesporu hodně kvalitní nahrávku, co sráží k zemi některé zprofanovanější konkurenty. Bohužel jsem nemohl porovnat jejich tvorbu se staršími kusy, ale na druhou stranu to není vůbec nutné. Na muzice je objevování nových jmen jednou z nejsladších věcí. A proč Degradaci neobjevit na svém (prozatímním) vrcholu.